HUDEBNÍ RECENZE

Behemoth - I Loved You at Your Darkest

Behemoth - I Loved You at Your Darkest

Celkové hodnocení:

    Jste-li kapela s reputací nepoučitelných protináboženských buřičů, nemůže ve vašem katalogu chybět album, jehož název cituje z Bible. Je to skoro tak zjevné, až by to někomu mohlo připadat laciné. Zvláště, když celé promo odstartujete singlem “God = Dog”. Nezbývá tedy než doufat, že k tomu mají Nergal a spol. ve zbytku nahrávky co říci…

    Behemoth - I Loved You at Your Darkest (2018 / Nuclear Blast / FLAC 44.1 kHz, 16 bit / black metal)


    Vskutku mají a činí tak hned v úvodu, když za sebe paradoxně nechávají mluvit dětský sbor. Dokazují tím totiž, že umějí na křesťanský svět útočit nejen okatě, ale i skrytou provokací. Zároveň tím od prvních vteřin také budují silně dráždivou atmosféru, která dalece přesahuje svět čistého black metalu. Tak jako totiž kapela dříve obohacovala black o prvky death metalu, zdobí nyní černé plochy poctivě vyšívanou a zatraceně těžkou dekou zneklidnění a nejistoty.

    Masivnímu rozšíření sféry vlivu a potažmo i nástupu Behemoth na globální trůn extrémního metalu dlouhou dobu bránila především malá rafinovanost nahrávek. Každý ví, že i ty nejsilnější vjemy ztrácí časem na účinnosti, pokud nejsou střídány chvílemi klidu. Behemoth ale už nějaký čas neuměli kráčet vpřed jinak než skrze posilování zla či zvyšování koncentrace nahrávky a její technické urputnosti. To však nebyla skutečná cesta vpřed. Po stránce metalové si deska “I Loved You at Your Darkest” uchovává plnost a výživnost svých předchůdců, ale už zdaleka netlačí na pilu tak monotónně a bez ustání. Kapela se zde konečně naučila trpělivosti i zákeřné práci s dramatizací a již zmíněnou atmosférou. Vše, co začalo na albu "The Satanist", dozrává na novince v hotový hudební klenot.

    "Album nepostrádá autenticitu a uvěřitelnost, bez níž by celá snaha vyzněla jako plácnutí syrového masa o dlažbu."

    Nové album se přitom na své cestě musí vyrovnat také se skutečností, že už není tlačeno marketingově brilantně využitým bojem Nergala se zákeřnou nemocí, kterou přemohl zcela bez pomoci tradičních božstev. “I Loved You at Your Darkest” musí bojovat čistě hudebními zbraněmi a právě v tom je také nejsilnější. Rozhodně si nedovolí ochudit fanoušky o pekelnou blackovou palbu (“Angels XIII”), ale cestu k ní dláždí nebývale melodickými linkami a skoro až filmově dramatickými prvky. Zrodit se tak mohla třeba pomalejší, ale o to majestátnější hitovka “Bartzabel” nebo snad nejvymazlenější drama celého alba, brilantní “If Crucifixion Was Not Enough…”. Ještě po několika dnech se z jeho kulminace vzpamatovávám s růžencem propleteným mezi prsty. Kam se na tak skvostnou palbu hrabe Gibsonovo “Umučení Krista”.

    Nový přístup ke struktuře skladeb navíc lépe absorbuje některé lacinější výpady vůči církvi. Občas se sice dojmu nucenosti nevyhneme, ale tím jak je album ve své kritice vytrvalé, konzistentní a stále častěji i záludné, daří se mu jednotlivé střípky spojovat v celkem jasnou filosofii. Nergal ve jménu atmosféry a poselství dokonce občas slevuje z tvrdého chrapotu a vydává se cestou skoro čistého zpěvu, případně si bere na pomoc sbory. Dokonce ani ve chvíli, kdy v závěrečném monumentu “Coagvla” sáhne po decentních orchestracích, neztrácí jeho dílo autenticitu a uvěřitelnost, bez níž by celá snaha vyzněla pouze jako vlhké plácnutí syrového masa o dlažbu. Album “I Loved You at Your Darkest” dělá ve skutečnosti rámus mnohem větší a také s mnohem silnějším dozvukem. Před čtyřmi lety se album “The Satanist” odvážilo troubit na trumpety a omotalo si tím svět black metalu kolem prstu. Novinka je si toho vědomá a pouští se odvážně ještě dál. Opatrně, s veškerou soudností a citem pro limit. Mnoho lidí by totiž už dnes rádo slyšelo ten zvuk, kdy se vyměklým Behemoth láme vaz. Letos se jim to ale rozhodně nesplní.

    Zvuk: Už jsme slyšeli samozřejmě lépe nahraný metal, ale Behemoth moc dobře vědí, co jejich hudba potřebuje. Je to dobře vyvážený poměr čitelnosti, dynamiky a špíny. Výsledkem je nahrávka, která sice ve sluchátkách žádnou velkou extázi nezpůsobí, ale pro její naposlouchání jsou dobré špunty nebo uzavřené studiovky pořád jasně nejlepší. Jen s nimi totiž odkryjete množství kytarových zákoutí, která by na bednách zůstala neobjevená. Díky solidně vyváženému zvuku v celém spektru je to navíc objevování celkem příjemné.

    Autor: PetrM

    Komentáře

    Aktuální příspěvky

    Behemoth - I Loved You at Your Darkest

    Celkové hodnocení:

      Související články