HUDEBNÍ RECENZE

The Joy Formidable - AAARTH

The Joy Formidable - AAARTH

Celkové hodnocení:

    Velšané The Joy Formidable procestovali v posledních letech skoro celý svět, ale teď se konečně vracejí domů, aby své album zážitků a nových inspirací složili v dosud nejodvážnější a nejbarevnější mozaiku v historii kapely. A nebýt malých okamžiků nerozhodnosti, brali by za novinku AAARTH možná i zlaté sošky všech možných tvarů. Takto berou první místo alespoň za dokonale výstižný a sympatický obal...

    The Joy Formidable - AAARTH (2018 / FLAC 44.1, 16 bit / Frontiers Records / alternative rock)


    Než se kapela vrátila do svého nového domova na americkém jihozápadě, strávila na cestách skutečně mnoho měsíců. Dokonce i samotné nahrávání desky údajně probíhalo v jejich vlastním mobilním studiu, které s sebou vozili jako barevný stánek se zmrzlinou. A možná že právě to je onou zásadní ingrediencí, která nejvíce ovlivnila výsledný zvuk desky, jejíž kostru sice stále tvoří láska ke kytarám, ale zároveň se na ní objevuje i množství nových vlivů, posouvajících zvuk desky o pěkný kus dál. Dokonce mnohem dál, než se odvažují třeba bombastičtí MUSE.

    Na rozdíl od slavnějších angličanů, působících v poslední době poněkud svázaně a pod tlakem, explodují Joy Formidable gejzírem hravosti a uvolněné tvořivosti, která jako by ani neměla hranic. Své hranice ve skutečnosti nachází třeba v banálnější skladbě “What For”, ale velká kreativita celé desky mi i tak dává příjemnou jistotu, že se při návratu z rozzářených výšin nebacím hlavou o trám. Oproti posledním MUSE je album AAARTH ale především větší nářez. Všechny ty dívčí úsměvy a vstřícné melodie, jako vystřižené z dílny synth-popových Ladytron, jsou sice skutečné, ale skoro vždy je jim v patách i naježená kytarová smršť, která vám bez varování odnese střechu domu a ještě za sebou provokativně zabouchne dveře.

    Z pohledu tvořivosti kytar hýří deska barvami jako podzimní výšlap mezi listnáče. Umí být až popově chytlavá (“Dance of the Lotus”), psychedelicky zprohýbaná a matoucí (“The Better Me”), ale i zatraceně hlasitá. Jako když se nahromadí příliš mnoho energie a následně se za mocného rachotu kytar uvolní (shoegaze vrchol písně “All in All”). Kromě nabroušených a kvílejících kytar navíc album ženou vpřed i zdivočelé bicí. Neustále hledají nečekané rytmy, občas se jako by ve zmatku rozutečou, ale vzápětí zase nacházejí třeba i stoner-rockovou přímočarost, jak to ukazuje trojka “Go Loving”. Produkce desky navíc často pracuje také s divotvornými efekty, zkresleními, syntetickými vlákny a exotickými vůněmi Blízkého i Dálného východu. Člověk tak nikdy neví, kam se album s další skladbou vydá, natož kde s jejím posledním tónem skončí.

    Když se veškerá tvořivost kapely sejde na jednom místě, překvapí album záludně zpomalenou hitovkou “Cicada” nebo kvílejícím klenotem “Dance of the Lotus”, jemuž v demolici koncertních klubů brání snad jen nižší tempo. I tak je to ale výjimečná skladba, která rozhodně patří k nejvyzrálejším z letošní sklizně. Kdyby si podobné parametry udrželo na albu více skladeb, psali bychom dnes o žánrové desce roku. Jenže jsou tu cajdáky typu “What For” nebo “You Can’t Give Me”, které společným nedostatkem sil trochu rozmělňují jinak úžasný koktejl alt-rockové barevnosti a drzosti. Nejsou zlé, ale tempo také úplně nedrží. Přesto deska jako celek více než šlape!


    Zvuk

    The Joy Formidable hrají slušný kytarový nářez a to ještě místy dost hlasitý. Na nějaké nimrání se v detailech tedy rovnou zapomeňte. I tak ale musím pochválit povedený mix, který nechává nástrojům dost místa a nematlá je zbytečně přes sebe. Kytary by pro větší požitek snesly lepší rozlišení středů, ale víc už si vymýšlet nehodlám. Na velkých sluchátkách bude poslech nakonec stejně “joy formidable”.

    Komentáře

    Aktuální příspěvky

    The Joy Formidable - AAARTH

    Celkové hodnocení: