HUDEBNÍ RECENZE

Ibrahim Maalouf - Kalthoum

Ibrahim Maalouf - Kalthoum

Celkové hodnocení:

  • Hudba

    5/5

  • Zvuk

    5/5

  • Originalita

    4/5

  • Zábava

    4/5

Co je to magie? Třeba když jazzové album okouzlí někoho, kdo by o moderní jazz dříve ani nezakopl. Ibrahim Maalouf vládne v tomto ohledu ohromným darem a jeho desky mají vskutku nevídanou schopnost ukazovat lidem cestu k jazzu. Stačí ho naředit jinými žánry a silnou melodikou, třeba jako v případě desky Kalthoum, která chytlavě propojuje svět moderního jazzu a fusion se silnými arabskými vlivy.

Ibrahim Maalouf - Kalthoum (2015 / FLAC 96 kHz, 24 bit / Mister Ibe / jazz, ethno)


Deska samotná je vlastně jazzovým převyprávěním věhlasné skladby “Alf Leila Wa Leila” (“The Thousand and One Nights”) od Baligha Hamidiho z roku 1969. Zároveň je také oslavou ženy (Oum Kalthoum byla legendární egyptská pěvkyně) a na svůj hudební předobraz jasně odkazuje ústřední melodií, které se tu a tam vynoří z vln jako ruka, která dá chodu věcí opět na chvíli řád. Album se nahrávalo v New Yorku a kromě magické Maaloufovy trumpety na něm uslyšíte sametově jemné piano (Frank Woeste), tenor saxofon (Mark Turner), bicí (Clarence Penn) a kontrabas (Larry Grenadier).

Maalouf sám už má na triku možná i přístupnější desky, na nichž do jazzu úspěšně míchá i funky, reggae či hip-hop, ale jestli existuje nějaký pomyslný žebříček, po němž může člověk stoupat a postupně rozplétat kouzlo jazzové hudby, toto je jednoznačně další stupínek na cestě k cíli. Improvizace zde začínají nabírat na intenzitě i důležitosti, ale pořád zbývá dostatek záchytných bodů, které vás udrží ve správném směru. Vedle virtuózní hry na trumpetu pomáhá v orientaci nejčastěji Woesteho piano, které si v jednotlivých kompozicích vykresluje vlastní mikro-příběhy a melodické epizody, fungující jako můstky mezi jednotlivými pasážemi.

Nakonec je to ale stejně Maalouf, který udává hlavní tón a stále znovu přichází s osvěžujícími motivy. Možná nejcennější je jeho ohromný záběr, který obsáhne cokoli od tichého dechového chvění, přes lehký swing až po dramatické výpady nebo zdivočelé funky pasáže. Piano zůstává často spíše v klidné melodické opozici, zklidňuje mysl a tmelí materiál. Dokonce ani rytmicky nápadité bicí, které by na jiných nahrávkách strhávaly velkou část pozornosti, nevystupují příliš často do popředí a rytmiku tak člověk vnímá spíše skrze piano než samotné údery paliček.

Desku Kalthoum si zařaďte do playlistu ve chvíli, kdy budete mít čas hudbu opravdu vnímat. Jako zvuková kulisa se kvůli častým změnám tempa a lokálním výbuchům divokosti příliš nehodí. Začněte ale desku vnímat a možná si po chvíli také uvědomíte, že si vás jazz získal zase o kousek víc na svoji stranu.

Zvuk

Na poměry jazzu spíše měkčí zvuk bez analytických ambicí, který odpustí i lecjakou nekvalitu na cestě mezi nahrávkou a uchem. Jeho výhodou je hlavně příjemná atmosféra se zatlumenějším prostorem a příjemnou poslouchatelností prakticky na všem, co slušně hraje a nemá přehnaný bas.

Autor: PetrM

Komentáře

Aktuální příspěvky

Ibrahim Maalouf - Kalthoum

Celkové hodnocení:

  • Hudba

    5/5

  • Zvuk

    5/5

  • Originalita

    4/5

  • Zábava

    4/5

Související články