ZVUK MĚSÍCE

Zvuk měsíce 04/19: Tomáš Kočko & Orchestr

Tomáš Kočko & Orchestr - Sadné zrno (2019 / CD / vlastní vydání / folk)


V naší anketě se tentokrát vrátíme k domácí nahrávce, která vlastně vznikla už dávno, konkrétně v roce 2002. Nahrávka tehdy vyšla jako bonus ke knize Horní chlapci, ale protože už dávno není k dostání, řekl si Tomáš Kočko s Orchestrem, že ji spolu nahrají znovu a to v lehce pozměněných aranžích. Nahrávání, mix i mastering tradičně ohlídal Broněk Šmid a už dlouho před vydáním se šeptalo o výjimečném zvuku této znovu oprášené desky. Počíhali jsme si na ni proto i my. A dobře jsme udělali, protože skutečně září a to nejen svým čarovným obsahem.

Je jasné, že instrumentálně i žánrově jde deska dobrému zvuku hodně naproti, ale ani to ještě samo o sobě dobrý výsledek nezajišťuje. "Sadné zrno" zdobí především velká dynamika. Album se nebojí ticha a s energií zvuku nejen že pracuje – což je dnes samo o sobě vzácné – ale buduje její pomocí také atmosféru, náladu i děj. Od lehkého zvonění cimbálu a broukání kontrabasu v písni "Eště sa ohlédni" vede totiž k roztančenému "Javorníčku" dlouhá akustická cesta, kterou má smysl projít si v klidu a s uchem dobře nastraženým.

Bronislav Šmid, Tomáš Kočko & Orchestr ve Studiu Fascinum (foto FCB Studio Fascinum)
Broněk Šmid, Tomáš Kočko & Orchestr ve Studiu Fascinum (foto FCB Studio Fascinum)


Je hrozně hezké, jak album odolalo lákadlu zbytečně detailního zvuku, který se u tak intimní produkce okamžitě nabízí. "Sadné zrno" ale zůstává civilní, opravdové a zvukově úžasně plné. Od nádherně sejmutých hlubokých tónů kontrabasu, přes Tomášův zpěv a jeho kytaru až po všemožné cinkání je zastoupena kompletní škála zvuků a celá deska díky tomu zní opravdu živě, přirozeně a vlastně i lidově, protože dává zapomenout na samotné studio a veškerou techniku v něm.

Ostatně svůj názor připojil i sám Broněk Šmid (zvuk, mix, mastering):

AR: V čem se nahrávání této desky nejvíce lišilo od nahrávání předchozích desek T. Kočka?

BŠ: Věděl jsem, že "Sadné zrno" bude jiné, více komorní, akustické, výrazně volnější v aranžích, ale náročnější na samostatnou interpretaci a přirozenost jednotlivých nástrojů. Že nebude docházet k žádným zvukovým experimentům a půjde hlavně o to, zaznamenat a vytvořit přirozeně znějící CD.

AR: Bylo na tomto nahrávání něco skutečně speciálního?

BŠ: Ano. Šlo o nové zpracování staršího materiálu, což může být někdy velmi nebezpečné a kontraproduktivní. Ale návrat k folkovější podobě Orchestru, aranžím opřeným více o akustickou kytaru a k celkově řidší instrumentaci jsem si opravdu užil. Tomáš skladby nově uchopil a zpracoval se zkušeností, kterou za těch 20 let prošel a dle mého je to na celém CD i samotných skladbách velmi znát. Mohl jsem slyšet původní verze písní, a proto si troufám tvrdit, že skladby dozrály a v novém kabátu získaly velice silnou a intimní výpověď.

AR: Co mělo podle Vás největší vliv na výsledný zvuk s tak velkou dynamikou, přirozeností a opravdovostí?

BŠ: Od začátku nahrávání jsem se snažil držet komorního zadání, s důrazem na to mít dobré náběry samotných nástrojů. Barvy nástrojů vznikaly hlavně způsobem sejmutí, výběrem vhodného mikrofonu, nástroje, občas i muzikanta. Například kontrabas jsme vybírali ze tří různých nástrojů a hráčů. Pro záznam používám vynikající Antelope předzesilovače a převodníky, a i když nahrávám v pronajatých studiích, používám výhradně je. Vozím vlastní mikrofony, o kterých vím, jak hrají a jak je využít. Nic jiného v nahrávacím řetězci zařazeno nemám. Na ohýbání barev je vždy dostatek času.



Materiál, který jsme postupně zaznamenali, byl tak příjemný a zvukově “hotový”, že jsem byl i v dalším zpracování velice opatrný. Mixem a masteringem jsem se hlavně snažil podtrhnout výjimečnou atmosféru celého CD. Na zvuku se také výrazně podepsaly samotné aranže. Pokud je skladba dobře napsaná a aranž přehledná, skladba by měla pěkně hrát i bez větších zásahů zvukaře.

A dynamika v nahrávkách? Nerad o tomto tématu diskutuji, protože je to jako procházka minovým polem. Můj skromný názor je, že každá skladba i žánr si zaslouží individuální přístup, potřebují jiné nastavení a ošetření. Jednoduše, toto CD není tolik stlačené, protože to k tomu, aby hrálo, vlastně nepotřebovalo.

AR: A nahrávaly se všechny nástroje současně?

BŠ: Ne, v tomto případě by to opravdu nešlo. Nahrávalo se na etapy a na různých místech. Postupně jsme hledali různé typy nástrojů a barvy, které nejlépe zapadnou do aranže. Některé jsme přetáčeli a měnili za jiné. Ve výsledku jsme vyhodili spoustu nahraného materiálu i partů, ale troufám si říct, že se na CD dostaly jen ty, které skladby opravu potřebovaly. U takto zvoleného pracovního postupu není společné nahrávání možné.

Autor: PetrM, Bronislav Šmid

Komentáře

Aktuální příspěvky