HUDEBNÍ RECENZE

Alcest - Spiritual Instinct

Alcest - Spiritual Instinct

Celkové hodnocení:

  • Hudba

    4/5

  • Zvuk

    5/5

  • Originalita

    4/5

  • Zábavnost

    5/5

Jednu dobu patřili Alcest mezi mé nejoblíbenější kapely vůbec. Potom ale začali hrát až příliš na éterickou notu a veškeré emoce, místo aby sílily a rozvíjely se, kvapem bledly v koutě. Předešlá “Kodama” sice naznačila, že ještě není všem Neigeho dnům konec, ale teprve singly z nové desky ve mně znovu probudily nadšení…

Alcest - Spiritual Instinct (2019 / Flac 44.1 kHz, 16 bit / Nuclear Blast / blackgaze, post-metal)


Ze všeho nejdříve uvedla kapela píseň “Protection”. Byla plná poctivé, ostře řezané kytarové práce a v podstatě na první poslech zvedala ze židle. Spojovala v sobě blackovou mlhu, ležérně se poflakující kolem, s naopak razantními kytarovými výpady, silnými melodiemi i neobvykle výraznou prací bicích. Ty jako by konečně dostaly možnost pořádně si zahrát a dostat ze sebe veškerý přetlak, nahromaděný v posledních letech. Na novém albu tak znějí krásně živelně a velmi často i nápaditě. Kolem času 3:50 se na povrch dostává pravá síla Alcest, jako když necháte vyluhovat opravdu silný černý čaj.

Krátce nato dorazil singl “Sapphire” a nejvíce netrpělivě vyhlížená deska roku 2019 byla v ten moment daná. Zdánlivě klidnější výraz je ve skutečnosti snad ještě dravější než v případě prvního singlu. Jakmile se totiž roztočí netypicky strojová hra kytar a bicích, není vůbec lehké udržet nohy na zemi a hlavu v pozoru. Nejsilněji působí kontrast éterického vokálu s hodně nesmlouvavě kráčející masou kytar. Hrozbu monotónnosti navíc kolem třetí minuty rozbíjí dokonale rozmazlující kytarové brnkání a chvíli po něm další blackový výpad Neigeho hlasivek.

Celé album dorazilo na podzim, v nejlepší čas. První skladba mě rozsekala úplně stejně jako zveřejněné singly a já začal obratem rozesílat varovné vzkazy o nové desce roku. Také píseň "Les Jardins de Minuit" držela laťku proklatě vysoko a bez přehánění tvořila s oběma singly trojlístek snů. Nejsilněji se z ní do paměti otiskovaly chytré kytarové linky a opravdu nevídaně výrazná hra bicích. Možná jsem se ale s vyhlášením desky roku přeci jen trochu předběhl. Celé album je totiž hodně krátké (6 skladeb, 41 minut) a tak by muselo být našlapané drahokamy od podlahy až ke stropu. To ale bohužel není.

Na “instinktu” sice nenajdete jedinou špatnou skladbu a v rámci diskografie bude album patřit mezi 3 nejlepší, nicméně směrem ke svému konci přeci jen trochu vadne. Čtyřka "L’Ile des Morts" nabízí krásné strhující finále, ale cesta k němu měla být kratší a především přehlednější. V některých pasážích se do toho kytary až příliš zamotávají. Pětka "Le Miroir" je krásný odpočinkový můstek, ale pořád je to jen můstek. Kdyby nás vedl k totálnímu vyvrcholení desky v podobě šesté skladby, vypláznul bych čistou desítku a kvůli vinylové edici klidně i přestoupil na jinou víru. Nakonec to ale nebude nutné.

Poslední skladba toto krátké album neuzavírá formou grande finale, ale spíše nás poklidně vyprovází s přáním hezkých snů. Je to příjemná skladba, ale do hlavy se mi nezavrtává tak, jak si rozehraná partie žádá. Desce tak vlastně chybí vyvrcholení, opravdu silný moment, ke kterému by vše spělo.

Přesto tu ale máme Alcest v jednoznačně skvělé formě. Jejich projev má obrovskou šťávu, bicí jsou nevídaně strhující a Neige ke všemu přinesl dostatek nosných kytarových nápadů, které nás stále dostávají alespoň mezi 5 nejlepších desek uplynulého roku.

ZVUK

Kromě silného obsahu mi dělá radost i velmi povedený mix. Je opravdu krásně šťavnatý a neskutečně zábavný. Sice mám někdy dojem, jako by všechny písně nebyly míchány ve stejný čas a na stejném místě, ale kašlat na to. Nijak netlumená razance bicích, parádně nazvučené / zkreslené kytary a celkový náboj zvuku posouvají "Instinkt" mezi zvukově nejzajímavější metalové desky roku.

Autor:PetrM

Komentáře

Aktuální příspěvky

Alcest - Spiritual Instinct

Celkové hodnocení:

  • Hudba

    4/5

  • Zvuk

    5/5

  • Originalita

    4/5

  • Zábavnost

    5/5