ZVUK MĚSÍCE

Zvuk měsíce 05/18: Jethro Tull

Jethro Tull - Songs from the Wood [The Steven Wilson Remix] (2017 / Rhino / FLAC 96kHz/24bit PCM)

Po fenomenálním výročním remasteru alba “Aqualung” přepracoval letos Wilson i “Songs from the Wood” a výsledek je podle mě ještě zajímavější, než v prvním případě. Krom skvělého podání prostoru a separace nástrojů je zde zachován i temný, komornější charakter původních alb, jen je všeho tak nějak víc. Je až neuvěřitelné, kolik se toho ještě na starých páskách schovávalo a co všechno čekalo na odhalení.

Steven Wilson je tak díky svému remixu v našem žebříčku už podruhé. A kdo zná precizní zvuk jeho sólovek, vystopuje jeho rukopis okamžitě také v mixu “Songs from the Woods”. Remix je extrémně čistý, dokonale odděluje nástroje a dopřává jim navíc zvláštní vzájemné interakce, které jsou pokaždé nové a sexy. Původně jsem si říkal, jestli takový přístup nebude u Jethro Tull trochu “přes zuby”, ale opak je pravdou. Wilson podle mě posunul geniální nahrávku druhého tisíciletí naprosto profesionálně a přitom citlivě do tisíciletí třetího.

Album tak sice zůstává obsahem velké retro, ale zvukem dokáže pobláznit i na moderních high-end aparaturách nebo sluchátkách, které bývají dosti přísné na nedostatky masteringu. Tady totiž žádné nejsou a zůstává jen vyčištěná analogová radost, kterou můžete bez obav zesilovat až do rudých čísel. Kdo by to ale dělal, když už při klidném poslechu mají struny takové kouzlo, vokály jiskru a bicí ten nezaměnitelný šmrnc sedmdesátek.

Songs from the Wood v podání profesionálních in-ear monitorů Shure SE535:

Profesionální muzikantské in-eary Shure SE535 se pro kytarovou hudbu narodily. Jsou navíc známé tím, že dokáží z nahrávky vytáhnout i vyloženě okrajové nuance, které by jinak zapadly. No a když už si s remixem dal Wilson takovou práci, proč to celé kazit sluchátky, které by polovinu složitě oprášených maličkostí necitlivě přešly mlčením. Kdepak, SE535 a zvuk Jethro Tull si jdou vyloženě na ruku, tak proč si dělat násilí. Více se o tomto modelu dozvíte na Audigo.cz

Karel - Audigo | prodavač v Praze, recenzent

Komentáře

Aktuální příspěvky

  • 11. 11. 2018

    - PSC

    Fenomenální výroční remaster alba “Aqualung”? A Wilsonův "Songs from the Wood" je ještě zajímavější? Bože lidi s čím to srovnáváte? S moderními remastery obecně? Jo, v takovém případě je pak Wilsonova práce víc než kvalitní, na poměry dnešních remasterů odvádí často doslova perfektní práci. Ale když člověk srovná ty jeho, jak tu padlo, "fenomenální remastery" s původními vydáními, tak je ta jeho práce leda tak usměvná, nebo spíš rovnou trapná, jinak se to snad ani říct nedá. Nebudu brát v potaz původní vydání ze 70. let na LP, budu srovnávat digitál s digitálem. Ten kdo vlastní původní CD z 80. let a má tak srovnání s těmahle Wilsonovýma.........no, zmršeninama, jiný slovo mě nenapadá, si sám může ověřit co Wilson provedl. To nemá s původníma albama nic moc společnýho, natož aby byl snad výlsedek lepší. Snížená dynamika o několik decibel, srovnané hlasitosti jednotlivých nástrojů, zvýrazněné basy, dřívější nástroje znějící jen z jedné strany najednou nově zní z obou stran, i když původně to tak nebylo a tudíž to tak být nemá. Výsledkem je, že například ten užasný původní zvuk kytar kdy má člověk pocit že kytarista hraje přímo před ním, že nástroj má "tělo" jak hifisti rádi říkají, je prostě pryč. Emoce a údiv nad tím úžasným zvukem, které nahrávka dřív vzbuzovala........................jsou pryč. Wilson ty nahrávky nevylepšil ale zprznil. Tohle už se za nic jiného než za ničení a prznění uměleckého díla, snad ani považovat nedá. Tohle mě opravdu dostává (citace z článku): "zvukem dokáže pobláznit i na moderních high-end aparaturách nebo sluchátkách, které bývají dosti přísné na nedostatky masteringu. Tady totiž žádné nejsou a zůstává jen vyčištěná analogová radost, kterou můžete bez obav zesilovat až do rudých čísel." Ono je to slyšet i na základních sluchátkách za 3000,-, ale kdo má doma High-End aparaturu nebo sluchátka, který právě jsou dost přísný ke všem nedostatkům masteringu a remasteringu, ten už přece musí jasně slyšet jak velkej zásah do nahrávky Wilson provedl, nejen že jí zremasteroval, ale změnil jí od samotnách základů a to už je prostě špatně. To je snad ještě horší než kdyby udělal právě jen prachobyčejnej remaster. Ano slovo vyčištěná sedí, jenže vyčištěná i od všeho dobrého, vyhlazená, vyleštěná, nablýskána, na efekt...............zmršená. Zesilovat do rudých čísel? A to dřív jako nešlo? Když separace nástrojů byla ještě mnohem výraznější, dynamika ještě vyšší, nástroje nezněli stísněně a nepřirozeně, basy neduněli a nevystupovali víc než je zdrávo, tak jako je tomu u Wilsonva remasteru? Bože. Závěrem, ano Wilson odvedl slušnou práci. Na dnešní poměry kdy se vydávaji nahrávky a remastery doslova býdný kvality, je tohle příjemná změna. Tyhle jeho remastery nejspíš uspokojí začínající hifisty co do toho ještě moc nevidí, nemají nijak velký nároky, ani zkušenosti s opravdu kvalitníma nahrávkama a ani nemají nějak zvlášť kvalitní aparatury, ať už sluchátkový nebo repro, a nemají naposloucháno dost na to aby odhalili ty nedostatky ve zvuku Wilsonových remasterů který mají bohužel doslova fatální dopad na kdysi perfektní muziku. Ti kdo chtějí opravdovou kvalitu a dojde jim, že kvalitní nahrávka je základem kvalitního poslechu hudby a nejsou líní sehnat si původní CD se s Wilsonovýma zmršeninama samozřejmě nesmíří. Dneska není problém sehnat stará CD a LP vydání prakticky jakýhokoli alba. Dají se sehnat snadno, jen se musí trochu chtít a dá tomu i trošičku času. A to je samozřemě ten problém, dneska chtějí lidi všechno hned, na jeden klik myší a poslouchat, ale to se pak holt musí spokojit s mizérií a nekvalitou remasterů.

    • 11. 11. 2018

      - PSC

      Fenomenální výroční remaster alba “Aqualung”? A Wilsonův "Songs from the Wood" je ještě zajímavější? Bože lidi s čím to srovnáváte? S moderními remastery obecně? Jo, v takovém případě je pak Wilsonova práce víc než kvalitní, na poměry dnešních remasterů odvádí často doslova perfektní práci. Ale když člověk srovná ty jeho, jak tu padlo, "fenomenální remastery" s původními vydáními, tak je ta jeho práce leda tak usměvná, nebo spíš rovnou trapná, jinak se to snad ani říct nedá. Nebudu brát v potaz původní vydání ze 70. let na LP, budu srovnávat digitál s digitálem. Ten kdo vlastní původní CD z 80. let a má tak srovnání s těmahle Wilsonovýma.........no, zmršeninama, jiný slovo mě nenapadá, si sám může ověřit co Wilson provedl. To nemá s původníma albama nic moc společnýho, natož aby byl snad výlsedek lepší. Snížená dynamika o několik decibel, srovnané hlasitosti jednotlivých nástrojů, zvýrazněné basy, dřívější nástroje znějící jen z jedné strany najednou nově zní z obou stran, i když původně to tak nebylo a tudíž to tak být nemá. Výsledkem je, že například ten užasný původní zvuk kytar kdy má člověk pocit že kytarista hraje přímo před ním, že nástroj má "tělo" jak hifisti rádi říkají, je prostě pryč. Emoce a údiv nad tím úžasným zvukem, které nahrávka dřív vzbuzovala........................jsou pryč. Wilson ty nahrávky nevylepšil ale zprznil. Tohle už se za nic jiného než za ničení a prznění uměleckého díla, snad ani považovat nedá. Tohle mě opravdu dostává (citace z článku): "zvukem dokáže pobláznit i na moderních high-end aparaturách nebo sluchátkách, které bývají dosti přísné na nedostatky masteringu. Tady totiž žádné nejsou a zůstává jen vyčištěná analogová radost, kterou můžete bez obav zesilovat až do rudých čísel." Ono je to slyšet i na základních sluchátkách za 3000,-, ale kdo má doma High-End aparaturu nebo sluchátka, který právě jsou dost přísný ke všem nedostatkům masteringu a remasteringu, ten už přece musí jasně slyšet jak velkej zásah do nahrávky Wilson provedl, nejen že jí zremasteroval, ale změnil jí od samotnách základů a to už je prostě špatně. To je snad ještě horší než kdyby udělal právě jen prachobyčejnej remaster. Ano slovo vyčištěná sedí, jenže vyčištěná i od všeho dobrého, vyhlazená, vyleštěná, nablýskána, na efekt...............zmršená. Zesilovat do rudých čísel? A to dřív jako nešlo? Když separace nástrojů byla ještě mnohem výraznější, dynamika ještě vyšší, nástroje nezněli stísněně a nepřirozeně, basy neduněli a nevystupovali víc než je zdrávo, tak jako je tomu u Wilsonva remasteru? Bože. Závěrem, ano Wilson odvedl slušnou práci. Na dnešní poměry kdy se vydávaji nahrávky a remastery doslova býdný kvality, je tohle příjemná změna. Tyhle jeho remastery nejspíš uspokojí začínající hifisty co do toho ještě moc nevidí, nemají nijak velký nároky, ani zkušenosti s opravdu kvalitníma nahrávkama a ani nemají nějak zvlášť kvalitní aparatury, ať už sluchátkový nebo repro, a nemají naposloucháno dost na to aby odhalili ty nedostatky ve zvuku Wilsonových remasterů který mají bohužel doslova fatální dopad na kdysi perfektní muziku. Ti kdo chtějí opravdovou kvalitu a dojde jim, že kvalitní nahrávka je základem kvalitního poslechu hudby a nejsou líní sehnat si původní CD se s Wilsonovýma zmršeninama samozřejmě nesmíří. Dneska není problém sehnat stará CD a LP vydání prakticky jakýhokoli alba. Dají se sehnat snadno, jen se musí trochu chtít a dá tomu i trošičku času. A to je samozřemě ten problém, dneska chtějí lidi všechno hned, na jeden klik myší a poslouchat, ale to se pak holt musí spokojit s mizérií a nekvalitou remasterů.