Ghost jsou s každou další deskou větší, hlasitější a podmanivější. Je tak zřejmě jen otázkou času, než si kapelu užijeme v živém přenosu amerických cen GRAMMY vedle gigantů Mastodon a dalších. Na rozdíl od nich ale možná vůbec nebudou oceneni za nejlepší nahrávku metalovou. V poslední době je jim stále bližší hudba rocková, a jestli se budou akademici rozmýšlet ještě déle, klidně se mohou po pódiu procházet s gramofonem za nejlepší popové album roku. Protože právě tímto směrem se jejich dráha od prvního alba “Opus Eponymous” ubírá.
Ghost - Prequelle (2018 / FLAC / Loma Vista / occult rock, pop, metal)
V roce 2018 sázejí Ghost opravdu více než kdy dříve na popově chytlavou notu a přitom se to ani nesnaží nijak maskovat. Spíše naopak. Současná poloha, která je na míru šitá rádiím a velkým koncertním halám, totiž ještě lépe ukazuje, čeho všeho je Tobias Forge coby hlavní ideolog schopen. “Prequelle” totiž představuje neskutečně suverénní a přitom zatraceně chytrou rock-metalovou desku se silnými popovými refrény i silným emocionálním základem a jasnou filosofií. A jakkoli bych to v takové chvíli čekal, “Prequelle” prostě v žádném ohledu plochou ani umělou nahrávkou. Naopak z ní sálá radost z rockové a stále ještě i heavy metalové hudby, která stojí i tentokrát jednou nohou ve zlaté éře žánru, zatímco tou druhou si šlape v rytmu roku 2018. Možná vůbec nejvymazlenějším důkazem je instrumentálka “Miasma”. Čisté hudební dobrodružství, které žije, roste, a graduje parádními sóly jako z hitu “Black or White”, a ve kterém nakonec vše na prach rozdrtí sólo na saxofon. Budiž nám tato skladba varováním, že na nás Ghost ještě ani zdaleka nepoužili veškerá kouzla.
Tématicky se deska drží konceptu a pohybuje se povětšinou v dobách středověku, kdy mezi žhavá témata bezpečně patřily nemoci, smrt, víra a samozřejmě také hříchy. Takový výčet už sám o sobě smrdí umělinou, ale kouzlo Ghost je právě v tom, jak pečlivě s tématy pracují, jak je doplňují parádním vizuálem a jak kolem sebe bez ustání budují auru opravdového papežského rouhání. A zrovna ve chvíli, kdy jste až po uši omotáni jejich talárem temnoty, prolétne kolem vás zářivá melodie, po které by mlsně sáhla snad i ABBA v dobách své největší slávy (“Dance Macabre”). Ve stejné chvíli vás navíc dělí jen jediný křížek na čele od famózní stadionové balady “Pro Memoria”, která je schopná dávat současně kázání a bourat vyprodanou hokejovou arénu. Ghost v ní dělají dobře absolutně všechno. Kolem chytlavé melodie se točí celá galaxie, klavír tvoří zářivé oblouky z hvězd, kytary pohánějí jejich pohyb a zpěv se stará o to,abyste nejpozději s druhým refrénem přijali rétoriku Ghost za vlastní.
"Album Prequelle je šité na míru rádiím a velkým stadionům, ale nestojí ho to ani jediný mínusový bod."
A pak tu máme “Life Eternal”, zhudebněnou učebnici balad, ze které by klidně mohli opisovat i The Scorpions. Dokonalá ukázka citu pro melodii tady ještě roste se zvukem varhan, klavíru a opět úžasným textem, který nejde po skončení desky dostat z hlavy.
Zvuk
Kromě toho všeho nám Ghost dospěli také zvukově a po trestuhodně zmršeném mixu staršího alba “Infestissumam” nastává čas nejen pro novou masku zpěváka, ale i novou zvukovou fasádu desky (mix: Andy Wallace, držitel Grammy). A bylo skutečně co zlepšovat. Ukázkový rockový mix moderního střihu dokazuje, že i dnes se ještě rodí desky s přiměřenou dynamikou a skoro dokonale vyváženým zvukem kytar, bicích, efektů i vokálů. Veškerá zahuhlanost je minulostí a desku “Prequelle” konečně zdobí příjemně kousavé kytary, organicky tepající bicí a vokál, který stojí tak akorát daleko, abyste ve sluchátkách věřili každému jeho slovu.
