S několika týdny fungování úspěšně za námi můžeme konečně povolit pracovní otěže a naopak přidat na emocích. Je čas na pořádné metalové bahýnko, které nejvíce sedne fanouškům kapel Agalloch, Giant Squid nebo Mastodon. Právě z ruin prvních dvou jmenovaných spolků povstalo jméno Khôrada, v jehož rodném listu stojí jména Walton / Dekker / Anderson (všichni ex-Agalloch) a Gregory (ex-Giant Squid). Kdo už teď větří kytarové vlnobití, rozkolébané rytmy a nářek mořských vlků namísto zpěvu, bude ušetřen nepříjemného překvapení v podobě mořské nemoci. Přesně takové jsou totiž první dojmy z alba “Salt”.
Khôrada – Salt (2018 / Prophecy Prod. / FLAC 44.1 kHz, 16 bit / sludge metal, post metal)
Soudě podle jasné přesily hochů z Agalloch by se dal očekávat dřevitý metal s tuhými kořeny, ale vliv rybářů z Giant Squid je od první chvíle jednoznačně silnější. “Salt” je na první poslech nepřístupná, ale zároveň čímsi lákavá sludge- / post-metalová nahrávka, do které se daří probourat jen velmi pomalu a to nejlépe od poslední skladby “Ossify”. Právě ta je totiž nejblíž původnímu zvuku Agalloch a právě v jejím středu stojí jako nepřehlédnutelný stěžeň zabodnutá melodická linka (čas 2:44), kolem níž se lámou vlny, oceány i nálady. Má v sobě ohromný pozitivní náboj a je dokonalou esencí toho, čím byli Agalloch na vrcholu své slávy.
Kdo se chce skutečně prodrat bahnem až k solným krystalům tohoto alba, musí mít trpělivost a musí se těšit z nápaditého vrstvení kytar. Ty na sebe v každém okamžiku berou hned několik podob a vytvářejí spolu nečekané harmonie uprostřed vokální nevolnosti a nepravidelné rytmiky. Z nehostinného podhoubí tak vyrůstají úžasné momenty, které je opravdová radost objevovat. A přesně to je prvek, který mě u alba "Salt" bez slitování držel, dokud jsem mu nepřišel úplně na chuť. Takový je třeba černý koutek úvodní písně “Edeste” s naprosto strhující melodií (čas 3:22), doslova masivní závěr “Seasons of Salt” s nádechem kapely Mastodon nebo třeba dramatické zaříkávání v písni “Water Rights”.
Khôrada postavila album na ohromné tvořivosti kytar, jejichž struny umí dělat malé bublinky na pláži i nahromadit drtivou masu zvuku, která štípe obří lodě na malé kousky. Bodem zlomu bude pro mnoho lidí extrémní poloha vokálu, připomínající spíše vodu prohánějící se podpalubím sem a tam podle toho, jak si s korábem pohrávají vlny kolem. Zpěv je opravdu těžce stravitelný, ale se zbytkem desky nakonec ladí, to se mu musí nechat. Tak ho zkuste vzít pro malou chvíli na milost a uvidíte, jaké bohatství vám spolu s ním Khôrada na albu “Salt” nabídne.
Zvuk
Jestliže byla tvořivá práce kytar tím, co mě k desce pevně připoutalo, její monotónní a zastřený zvuk byl naopak dlouho největší překážkou. Hlavně vokál je až neuvěřitelně (a skoro jistě záměrně) utopený v bahně, takže nezbývá, než hledat záchytné body jinde. Třeba zase v kytarách. Zásadní je ale volba sluchátek, které nemají problémy se středy a rozhodně je neupozaďují ve prospěch basů a výšek. Jakmile budete mít neutrální techniku na uších, odmění vás deska úžasnými kytarovými efekty a nápaditými vrstvami, které plní jednotlivé kanály a dávají zprvu mrtvé desce nečekanou bohatost. Vsadil bych třeba na in-eary Shure, Westone, Audio-Technica nebo nejlépe magnetoplanární kousky Audeze (třeba iSine20, na kterých jsem poslouchal já).
