Róisín Murphy – Róisín Machine (2020 / MQA 44.1 kHz, 24 bit / Skint Records / electro, funk, disco)
Už od dob kapely MOLOKO jsem měl tuhle hudbu spojenou s výjimečně dobrým zvukovým mixem (album Things to Make and Do, rok 2000). Ale MOLOKO už neexistují a zůstala z něj hlavně jeho zpěvačka Róisín Murphy, která ale na zvukové kvality starších desek pokaždé s jistotou navazuje.
Stejně tak je už na první poslech (nejen) po stránce zvuku výjimečně zábavná a vynalézavá i novinka “Róisín Machine”. Album vznikalo ve spolupráci s Richardem Barrattem (DJ, Crooked Man) a je tak víc než jindy rájem elektroniky a nečekaně přímočarých tanečních rytmů. Novinka je deskou plnou akustických ozvěn, odrazů, efektů, a obrovských zvukových rozsahů. Potkávají se na něm extrémně hluboké beaty (“Something More”) s funkovou lehkostí vokálů á la desky Michaela Jacksona (“Murphy’s Law”) a nakonec přijdou i chytré samply v duchu Daft Punk. To vše bez zjevného producentského nebo zvukového přešlapu.
Tingvall Trio - Dance (2020 / FLAC 96 kHz, 24 bit / Skip Records / contemporary jazz)
Od druhé desky v našem výběru by se dal čekat spíše oddech, ale “evropské” trio muzikantů pojalo novinku možná v reakci na zákazy cestování jako jednu velkou okružní jízdu po celém hudebním světě. A tak začínáme hezky svěže v tokijských ulicích za zvuku klepajících perkusí, ale postupně poznáváme španělský swing ve zběsilém tempu piana i bicích, protančíme Kubu a odpočineme si vlastně až v Arábii, kde nás doslova zhypnotizuje souhra bicích a smyčce poskakujícího dramaticky po strunách kontrabasu.
A přesně tento malý zvuk spolu s množstvím dalších detailů dělá desku nejen hudebním, ale i zvukovým dobrodružstvím, které oceníte na bednách, ale ještě více s velkými sluchátky. A když budete pozorní, uslyšíte tu a tam i nějaké to pobrukování pianisty na pozadí. Řízné aranže a neobvykle svižné pojetí moderního jazzu vás přitom spolehlivě udrží v pozoru od první do poslední skladby. Budete tak mít dost času studovat hodně živý zvuk bicích, přirozené barvy piana i hloubku, ze které vyplouvá na povrch hra kontrabasu.
Ulver - Flowers of Evil (2020 / FLAC 44.1 kHz, 16 bit / House of Mythology / electro, synth-pop)
O předchozí desce ULVER se říkalo, že uměla hned prvními tóny posouvat nábytek po pokoji a žádná okenní tabulka si před jejími účinky nemohla být jistá. Novinka je trochu umírněnější hudebně i zvukově, ale pořád je to velká jízda, která hlavně na bednách příjemně prožene pavouky v rozích. Lehký a místy netypicky zasněný “depešácký” synth-pop sice už neduní tak často, ale svou velkou dynamikou si umí najít chvilku, kdy vás donutí šlapat podle jeho not (“Machine Guns…” nebo finále “Little Boy”).
Mnohem raději si ale novinka hraje s prostorem, její zvuk je výjimečně přehledný a čistý na první poslech. Rygg za mikrofonem je už dlouho nedotknutelným bohem a jeho hlas tak může skutečně zářit, aniž by potřeboval velkou studiovou podporu. Jednotlivé nástroje i samply jsou kolem něj citlivě rozmístěny tak, aby se nic nepřekrývalo a navzájem nerušilo. Výjimkou je snad právě strhující “Little Boy”, který zvuky naopak postupně kupí, zesiluje, ostřeluje je bicími a nakonec je nechá explodovat v jediném nahém zničujícím přímočarém beatu, který patří mezi nejlepší hudební okamžiky roku 2020. Nenechte si ho ujít.
Ludwig Göransson - TENET (2020 / MQA 48 kHz, 24 bit / WaterTower Music / soundtrack, electro)
A jestli vaše technika pořád drží pohromadě, máme tady poslední letošní zásek, po jehož odehrání budete znát veškeré limity sluchátek, beden i svých uší. Hudební doprovod letošního filmového hitu TENET byl totiž už v kině dost přepálený a devastující, takže pokud vyměníme pochybnou techniku menšího kina za kvalitní domácí audio, máte v ruce adepta na opravdovou zatěžkávací zkoušku kombinující komplexnost tělesa The Hollywood Studio Symphony s tvrdými elektronickými výpady z dílny Ludwiga Göranssona.
Jsou tu skladby, kde se živé míchá s elektronickým (jako “The Algorithm”), ale většinu přeci jen tvoří hrubá elektronická masáž a to ještě občas v různých zkresleních nebo pro jistotu puštěná jakoby pozpátku. Taková je třeba lehce “batmanovská” skladba “Trucks in Place”. No a aby bylo dílo zkázy kompletní, doplňuje celý elektronický teror skladby “Sator” ještě sýpající hlas ve znepokojivém detailu. Inu vše, co nabízí TENET filmový, svede v klidu i ten hudební.
