Právě v těchto dnech vychází dva velké živáky i s úhlednou krabicí a velkou mašlí. Visí na nich jmenovky OPETH a Stevena Wilsona. Oba jsou podle prvních zkoušek skvěle řemeslně zpracované, oba jako stvořené pro Zvuk měsíce. A tím pádem oba dokonale předpovídatelné. My ale preferujeme zápletku a zvuk, jehož duši ocení i naše uši. O jednom takovém chci napsat už od jeho vydání v roce 2014. Čas uzrál právě dnes. Nebo to tak vyšlo úplnou náhodou…
Septicflesh - Live in Toulouse (2014 / FLAC 44.1, 16 bit / Season of Mist / symphonic death metal)
Jak by měl znít takový dobrý živák? Především asi živě, že ano. Kromě toho ale nesmí být jen kopírkou studiových alb. Jeho zvuk musí být unikátní a v ideálním případě by měl také zvýraznit kvality kapely a ukázat její živý potenciál. A pokud se jedná o monumentální death metal jako v případě řeckých Septicflesh, musí váš obývák proměnit v rezonující arénu, kde se WiFi signál nezvládá prodírat hustým vzduchem. Poctivý živák musí znít jako “Live in Toulouse”.
Samozřejmě bychom v knihovnách audiofilů našli aspoň milion sofistikovanějších živých záznamů. Na většině z nich by zřejmě nezaznělo nejméně 666x slovo “motherfu**er”, pravděpodobně by nebyly tak jedovaté ve výškách a jejich bicí by skoro jistě nebyly tak izolovány od zvuku kytar. Ale to všechno jsou podle titánů z Řecka jen malé věci. “Live in Toulouse” vás totiž přenese přímo doprostřed arény, kde vás majestátní zvuk obklopí a sežere zaživa. Se správným nářadím vám bubeníkův kopák navíc zdarma vyklepe i všechny koberce v domě. Podání prostoru je příkladně zachováno, kytary se zařezávají do prken pódia a velmi autenticky je nasnímána i přítomnost fanoušků.
Vrcholným zážitkem samozřejmě nejsou zpěvákovy monotónní proslovy poplatné žánru, ale velkolepé samply orchestrací Pražské filharmonie a její osudové výpady, zdobící už několik let i řadová alba kapely. Do zvuku kapely jsou i v živém podání přimýchány naprosto famózně. Výsledek je strhující, sžírající a zatraceně věrný. Nejlepším důkazem budiž zpocené čelo i záda na konci této krátké, ale intenzivní jízdy.
Septicflesh vypustili album naprosto v tichosti - asi si byli dobře vědomi toho, že se svým zvukem postará o rozruch samo. K dostání bylo od začátku pouze jako digitální download a pokud jste toužili po fyzickém disku, mohli jste ho získat jako bonusový materiál sběratelské edice alba "Titan". To však jeho dopadu na nebohé domácí reproduktory či dokonce sluchátka na síle nijak neubírá. Minimálně polovinu živáků podle mě vydávají kapely zbytečně, protože prostě nefungují jako živák. Ne tak Septicflesh, kteří kdysi dávno odehráli v Toulouse koncert, jehož ozvěny vás doma semelou na prach ještě dnes.
