V našem seriálu ZVUK MĚSÍCE jsme zatím vždy hledali hlavně desky s výjimečným zvukem v tom pozitivním smyslu. Možná by ale neškodilo ukázat si jednu novinku, na níž – nejen podle nás – šlápla kapela s výsledným mixem mírně řečeno „vedle“.
Diablo Swing Orchestra - Swagger & Stroll Down The Rabbit Hole (2021 / FLAC 44.1 kHz, 16 bit / Spinefarm Records / metal, avant-garde)
Když někdy uprostřed léta dorazil první, dlouho očekávaný singl "War Painted Valentine", nesrazila mě ze židle ani tak zdrcující umělecká odvaha kapely, jako spíše její sebevědomí, se kterým hájila doslova otřesný mix této novinky. Ať už jste skončili na oficiálním YouTube kanálu nebo na TIDALU, skladba zněla děsivě v každém podání. Kapela přitom reagovala slovy "přesně takto jsme výsledný mix chtěli". Možná už v té chvíli se ale jejím členům poprvé orosila čela, protože věděli, že se něco opravdu hodně pokazilo a z nastalého pekla nevede rozumná cesta zpět.
Přesně takto jsme výsledný mix chtěli. (kapela DSO)
Diablo Swing Orchestra hrají hodně divokou směs metalu, swingu, flamenca... no, ve výsledku do svých desek vcucnou vlastně cokoli, co aspoň trochu teče. Základ však většinou tvoří prudká energie elektrických kytar, skrze jejíž fasádu naprosto přirozeně prorůstají chytré žesťové výpady a tradiční etno prvky z nejrůznějších koutů světa. Nová deska dokonce osciluje od elektro-swingu až po surf-rockovou variaci na "Misirlou" z Pulp Fiction a v každém případě tedy představuje zápletku, která si zaslouží zvukově úplně jinou dynamiku a péči, než jakou dostávají třeba klasické black metalové desky.
DSO však měli ve studiu lepší nápad a svou pátou řadovku nechali projít brutální kompresí, zjizvili její flow jakoby fázovými posuny a nakonec ji snad nechali projít ještě traktem krávy. Nebo snad dokáže někdo z vás lépe rozklíčovat, proč mi zvuk kytar vytváří akorát kouli uvnitř hlavy, proč mají kopáky bicích tak nepřirozeně nadopovaný "kick" s masivním basovým pozadím, nebo proč jsou vokály v polovině skladeb tak ztracené a nečitelné? Kdybych psal klasickou recenzi, bylo by to samo o sobě dobrodružství, protože ta deska nabízí hromadu geniálních motivů i hraničních provokací, ale takto se musím nejprve prokousat doslova zvrtaným mixem, který téměř zabíjí celou show.
Na většině testovaných sluchátek je deska prakticky neposlouchatelná.
Na většině testovaných sluchátek je deska téměř neposlouchatelná. Moc jí nepomůže ani hlasitá palba na domácích bednách. Snad jediný Setup, který trochu fungoval a nechal desku alespoň nějak důstojně vyznít, byla (opět) milovaná sluchátka STAX SR-507 + Astell KANN Alpha. A tak si říkám, jestli to kapela neměla zastavit včas. Jestli nestálo za to přiznat ten přehmat a nechat desku smíchat znovu někým, kdo už tu práci před tím aspoň jednou dělal...
