VE ZKRATCE

System of a Down vydávají protiválečné mini EP

Popravdě, už pár týdnů jsem si říkal, kdy se kluci ze SOAD ozvou. Pokud jde politiku a hlavně jejich domovskou Arménii, bývá kapela poměrně hlasitá, a tak bylo jen otázkou času, kdy se s nějakým manifestem přihlásí i teď. A stalo se tak 5. listopadu, kdy se na internetu nečekaně objevilo miniEP s dvěma skladbami a prohlášením kapely. Pokud bychom novou hudbu brali opravdu jen jako manifest s důrazem na sdělení, nebylo by dál asi o čem psát. Ale tohle jsou System of a Down a jejich první nové písně od roku 2005, takže je prostě nejde nehodnotit...

Protect The Land

Úvodní pětiminutová balada bude dozajista těžištěm nového miniEP. Začíná krásně valivým Malakianovým riffem, ale už v dalších chvílích zůstává zvláštně monotónní a utahaná. Člověk má skoro dojem, jako by kapela vzala nějakou starší nepoužitou skladbu a naroubovala na ni aktuální text k válce o Náhorní Karabach. Pravda je to ale jen z poloviny. Daron Malakian ji totiž sice opravdu napsal už v roce 2018, kdy pracoval na své sólovce "Dictator", ale už v době jejího vzniku šlo o skladbu k tématu jeho rodné země a tamních konfliktů.

Trochu utahaný úvod nezachraňují ani dvojhlasně zpívané refrény, v nichž to oběma vokálům zcela výjimečně jaksi neladí. Že by to byl nakonec opravdu jen takový manifest podpořený odkazem na kdysi výjimečnou kapelu? První třetina písně se tak rozhodně tváří. Naštěstí zde ale hra teprve začíná a postupně začíná gradovat. Monotónnost se nenápadně mění v naléhavost, sílu a já se přistihuji, že si ještě dlouho po utichnutí posledních tónů broukám stále dokola nejen refrén, ale vlastně i většinu té původně unylé novinky. Něco z původního DNA kapely opravdu posouvá baladu dál a nechává ji pomalu růst, až se její plná síla konečně projeví.

Genocidal Humanoidz

Výrazně dynamičtější kousek, ale pořád nijak světoborný. Skladba vznikla spolu s několika dalšími kompozicemi asi 4 roky zpět během společné jam session kapely, ale nikdy nebyla zveřejněna. Když se teď kapela v říjnu sešla ve studiu kvůli nahrání svého manifestu k válce o Karabach, vybrala si její kadenci jako ideální podklad pro druhou skladbu. Do hry se v ní vrací pověstná rychlopalba textů a provolávání v refrénu dávají konečně více vyniknout i Tankianovi, který hrál do teď spíše druhé housle. Tou silnější skladbou bude v konečném účtování ale stejně nakonec balada "Protect the Land". Dvojka sice buší, křepčí a má v sobě většinu klasických atributů kapely, ale pořád zní jako skladba, která se nevešla na album Hypnotize. Po patnácti letech půstu je samozřejmě super, že vůbec dorazila, má svou kvalitu a rozhodně nás i baví, ale prostě je to "jen" solidní B-Side.

Autor: PM

Komentáře

Aktuální příspěvky