Zjistili jsme, že se nám do redakce nikdy nepodařilo získat uzavřený model Audeze LCD-XC. A tak jsme to chtěli napravit. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme z krabice místo tradičně vyhlížející dřevěné legendy vytáhli výrazně modernější karbon…
Na čem se testovalo: Schiit LYR 3, FiiO K5 PRO, HiBy R6 PRO
Design a konstrukce
Se svým referenčním modelem XC opouští značka Audeze dřevěné překrytí mušlí a vrhá se na mnohem moderněji působící karbon s nebývale velkým nápisem AUDEZE. Dřevo mám rád, ale v případě velkých uzavřených mušlí vypadá obvykle dost muzejně. S vydatně přelakovanými karbonovými výplněmi jsem proto mnohem víc “za jedno”. Vlastně je škoda, že na rozdíl od nejvyšších modelů značky nedosáhl model XC také na karbonový most. Výsledek by byl krásně sladěný a také o kousek lehčí.
Výplně mušlí jsou k ocelové kostře sluchátek připevněny čtveřicí šroubků. Ocelové jsou tentokráte i terminály vstupních mini-XLR konektorů, ale s obrubou mušlí netvoří ani zde jediný celek. Audeze se však už dávno z problémů s napojením kabelů poučilo a závady tady prakticky nevznikají.
Ke sluchátkům je dodáván “firemní” splétaný kabel poslední generace. Je komplet černý, krásně robustní a přitom hezky poslušný. Vždycky se mi s ním pracuje skvěle a bez obav o jeho život. Všechny konektory jsou totiž zpracované super-pečlivě a také odolně vůči lámání kabelů. Od základního kabelu v balení nelze čekat víc. Tímto zdravíme oddělení experimentální kabeláže HiFiMAN a doufáme v brzké zlepšení i tam.
Komfort a praktičnost
Zatímco v oblasti kabelů je Audeze oproti konkurentům z HiFiManu určitě napřed, pokud jde o komfort, má pro změnu co dotahovat právě americký výrobce. Jeho modely nemají prakticky nikdy problém s celkovou geometrií ani kvalitou náušníků – ostatně všechny základní díly jsou v rámci nabídky značky hojně sdílené – ale pořád tak nějak bojují s nadváhou. Jinak na tom bohužel není ani opticky odlehčený model XC. S připojeným kabelem mám na hlavě z ničeho nic skoro 700 g, což fakt není málo.
Boj s vyšší hmotností navíc automaticky implikuje také o kousek větší přítlak, než bych si pro dlouhé komfortní poslechy představoval. Výrobce se zjevně snaží udržet sluchátka ve správné pozici i při naklánění hlavy a tak dělá most o kousek těsnější. Na druhou stranu, náušníky jsou krásně nadýchané a navíc velké v průměru, takže na maximálním rozložení zátěže makají opravdu poctivě. Nutno ale dodat, že je dojem z vyšší hmotnosti patrný hlavně při prvním poslechu. Celkem rychle jsem si na sluchátka zvykl a komfort jsem při používání po čase řešil stále méně a méně.
Obecně si ale poslech LCD-XC přesto nejlépe užívám, když si vyberu konkrétní album a tu hodinku si ji užívám na maximum. V plné intenzitě a s plným přívalem energie. V tu chvíli neřeším žádnou hmotnost a jsem komplet v rauši. Naopak pro dlouhé a odpočinkové poslechové maratony bych pořád hledal jinde. Napadá mě Audio-Technica, Focal, STAX nebo právě HiFiMan.
Docela dost se v souvislosti s LCD-XC probírá jejich náročnost. Papírově na ně stačí snad jen fouknout a budou hrát jako z praku. Také ve skutečnosti jim stačí opravdu málo – třeba i přenosné HiRes přehrávače – ale pokud chcete vytáhnout z karbonových mušlí celých 100 % potenciálu, měli byste následovat štítek s doporučením 1 - 4 W. Hlavně síle basového základu to pomůže.
Zvukové představení
Na světě nenajdete zase tolik uzavřených modelů, které by slovo “Reference” nebraly jen jako hezkou nálepku na krabici. Audeze LCD-XC referenční opravdu jsou. A uzavřené jsou rozhodně také. Pečlivě, a to v obou směrech (na rozdíl od uzavřených HD 820, které těsní rozhodně méně). Projev sluchátek se rozhodl popřít zažité konvence a bez ohledu na konstrukci hraje s ohromným prostorem, detailem a především ukázkovou kontrolou basového pásma i přechodu do pásma středů. Je to jako zkrocení velké šelmy. Namísto hromadění basů a nepřehlednosti kolem přechodu do středů dostáváme dokonale informující nástroj, jehož referenční ladění má dokonce až světlejší nádech.
Basy jsou v podání LCD-XC napjaté jako tětiva před výstřelem. Podle toho v sobě nesou také odpovídající energii a chuť udeřit. Zabírají krásně z velké hloubky, ale pro uzavřený model jsou v každém okamžiku netypicky střídmé, pečlivě dávkované a skvěle čitelné. Jejich perfektní navázání na pásmo středů už potom skoro hraničí se zázrakem. Pořád ale platí, že oproti očekáváním budou vždy působit spíše lehce, referenčně. Rozhodně vybízejí k analytickému poslechu.
Středy mají hodně co říct. A myslím opravdu hodně. Tím jak je neválcují jindy tolik rozpínavé basy, mají vždy dost prostoru a kvality, aby přenesly informačně nejbohatší složky zvuku s patřičnou jistotou a přirozeností. Elektrické kytary i vokály znějí ve spojení s velmi detailním pásmem výšek sice mírně odtažitě, ale vzhledem k celkově referenčnímu až analytickému ladění sluchátek mi to přijde OK. Sluchátkům to paradoxně pomáhá vytvořit vlastní charakter. Celkově mi totiž “X-Céčka” rozhodně nepřijdou chladná. Mají naopak šťávu a razanci, kterou spousta otevřených modelů marně nahání.
Velmi detailní pásmo výšek už jsme nakousli. Ze všech složek zvuku je kolem nich asi nejvíce řečí na všemožných fórech, protože jsou údajně až moc hyperaktivní. Osobně mi to přijde skoro nefér, protože znám hodně modelů (včetně HD800S i HD 820), které letí do výšek ještě o kus ochotněji. Spíše jde o to, že od Audeze podobný charakter výšek nečekáme. A potvrzuje to i samo Audeze, které ve svých vlastních ekvalizačních křivkách pro aplikaci ROON výšky u tohoto modelu o kousek krotí.
Zásadní pro mě ale je, že s dobrým zdrojem a dobrou nahrávkou zůstává projev hodně detailní, ale nikdy ostrý. Je to taková ta detailnost ve smyslu vysokého rozlišení, nikoli nepříjemné ostrosti. Chápu ale, že jsme si ve spojení s Audeze zvykli na trochu kulatější a uhlazenější pojetí nejvyššího pásma. V tomto ohledu může model XC znamenat překvapení.
Celkově bych řekl, že má tento uzavřený model ve své otevřenosti a kontrole zvuku aktuálně na českém trhu jediného soupeře a tím jsou HD 820 od Sennheiseru. Dokonce bych řekl, že už z důvodu většího odlišení od tohoto konkurenta bych snesl u LCD-XC ještě více šťávy a razance na úkor referenčnosti. Jinak ale není karbonovému “X-céčku” z pohledu zvuku mnoho co vytknout.
Jak se sluchátka LCD-XC hodí pro základní hudební žánry:
Taneční hudba / hip-hop
Trochu chladnější kombinace, potvrzující svůj základ ve třídě Reference. Perfektní kontrola basů má zkrátka přednost před vysloveně emotivním a dunivým projevem.
Klasická hudba, orchestr
Excelentní kombinace, na uzavřený model neslýchaný prostor, separace i vzdušnost. Se silným zdrojem je tu i potřebná mohutnost tělesa. Množství detailů a přehlednost ani není třeba zmiňovat.
Pop, rock
Návyková referenční kombinace, která lehce preferuje kvalitnější nahrávky. U nich ohromí přesností zobrazení, vhledem do nahrávky i organizací veškerých zvuků do přehledné scény. U vokálů vás dostane obrovská pečlivost sluchátek.
Jazz, akustická hudba
Perfektní kombinace se spolehlivou kontrolou, rychlostí a přesností. Jestli někde prodají sluchátka všechny své trumfy, potom v jazzových nahrávkách.
Metal
Referenční spojení, které má zároveň ohromný drive. O kytarách vám sluchátka řeknou absolutně vše a přitom mají ještě hromadu energie k napálení bicích bez zbytečné zdrženlivosti. Je to celkem rachot, ale skvělý.
Verdikt
Z pohledu tradic značky jde o výjimečný model a to nejen designově, ale i zvukově. Dřevěné výplně střídá lakovaný karbon, uhlazenou hutnost či mohutnost střídá referenční přesnost, hromada detailů a neskutečná porce prostoru, která snese srovnání jedině s HD 820.
