Poslední dobou se k nám hrnou stále okázalejší kreace na téma osobních HiRes audio přehrávačů a nejen moje peněženka, ale i kapsa samotná začínají dost hlasitě protestovat. Jaké osvěžení jsme tedy zažili, když nám na dlani přistál neodolatelný malý Shanling M0, slibující vysokou kvalitu zvuku při zachování rozměrů, za které nejen že se nebudeme v letadle stydět, ale kterými se můžeme zase jednou třeba i pochlubit…
Na čem se testovalo: Astell&Kern AK70, Dunu 5, Grado GW100 Prototype, Koss Porta Pro, RHA MA350, ATH-ES10, Byerdynamic DT990PRO
Design | Umění stvořit krásnou věc
Nová miniatura z dílen Shanlingu patří do relativně vzácné skupiny hraček, které budete chtít používat už jen proto, jak jsou sympatické na pohled i na dotek. Podobný útok na smysly nezvládají ani takové hvězdy jako Astell&Kern, o brutalismu značky iBasso ani nemluvě. Vedle DX200 a spol. si M0 počíná asi jako mistr Feng-šuej vedle stěhováka s omlácenou dodávkou. Shanling totiž tak dlouho zmenšoval své přehrávače, až stvořil ten nejmenší, nejroztomilejší a svým způsobem neodolatelný kousek, se kterým se jednoduše chcete pohybovat po světě.
Dokud však o přehrávači pouze čtete, není to nikdy ono. Vezměte ale jeden kousek do ruky a okamžitě pochopíte, v čem je jeho síla. Malinké kovové tělo je krásně zaoblené, ale má přitom svoji váhu, takže nepůsobí jako laciná cetka. Po zapnutí se jeho displej navíc rozzáří pastelovými barvami Menu a na výstup dorazí opravdový zvuk. To znamená, že máte v ruce malinkou hračku, která je ale postavená jako prémiový výrobek a která slibuje i velmi solidní zvuk.
Barevný displej dodává firma LG a je celkem překvapivě dotykový, zatímco vyšší modely se ovládaly čistě tlačítky. V případě M0 zůstává na místě pouze kombinovaný otočný ovladač hlasitosti. Kromě něj už po obvodu narazíme pouze na slot microSD karty s povedenou krytkou, konektor USB-C pro nabíjejí i přenos dat v obou směrech a samozřejmě i sluchátkový výstup Jack 3.5 mm.
Praktičnost | Kompaktní a přitom k neutahání
Pokud jste se na poradě dohodli, že vyrobíte opravdu přenosný audio přehrávač, asi těžko začnete na půdorysu A6, jako to má v poslední době ve zvyku většina výrobců. Poštovní známka je ta správná laťka, přičemž nějaký ten přesah v jednotkách milimetrů se dá ještě akceptovat. Ideální je, pokud se dá s přehrávačem běhat, aniž by vám trenky obtěžkané jeho HiFimotností padaly ke kotníkům. M0 se vlastně vejde i do podprsenky, pokud ji náhodou nosíte...
Kromě miniaturních rozměrů také určitě chcete, aby přehrávač vydržel bez zásuvky celou cestu k moři nebo ideálně celý vandr. Záleží samozřejmě na tom, jak moc jste na dovolenou našetřili nebo jak velcí jste romantici (tedy kolik hodin letíte / kolik dnů budete bez zásuvky), ale reálná výdrž kousek přes 10 h mi v klidu pokryla i dlouhé cesty vlakem nebo pochody lesem. Velký rozdíl kupodivu neudělal ani poslech velkých souborů FLAC oproti klasickým MP3. I se soubory 96 kHz / 24 bit jsem se přes 10 h dostal. Ještě dodám, že se testovalo na Koss Porta Pro (60 ohm) a hlasitost byla spíše vyšší, takže s citlivými in-eary se můžete klidně posunout ještě o hodinku dál.
Slabiny v praktičnosti? Tak třeba absence jakéhokoli pouzdra v balení. Dokoupit si ale můžete buď elegantní koženou kapsičku nebo praktický kovový klip, který bych při použití v pohybu osobně preferoval.
Bluetooth | Vzduchem tam i zpět
Miniaturní přehrávače jsou jako dělané pro poslech přes Bluetooth. A náš testovaný kousek to ví moc dobře, takže umí vzduchem hudbu jak posílat, tak i přijímat. Přitom si v menu můžete zvolit, jestli se má používat aktuálně asi nejlepší kodek LDAC (Sony), rozšířenější aptX nebo základní SBC. Pro příjem bohužel není k dispozici aptX. Odesílání na sluchátka bylo absolutně bez problémů, takže jsme testovali spíše příjem dat, který ale s ohledem na kvalitu přenosu dává smysl jedině s kodekem LDAC, kdy zachováte maximální kvalitu a využijete tak i lépe schopnosti přehrávače.
Spárování s telefonem se nám povedlo napodruhé a od té doby fungovalo výborně. Takže pokud třeba pořádáte venkovní oslavu, můžete svoji aparaturu kabelem připojit k malinké “nule” a nechat ostatní, aby si přes Bluetooth pustili z vlastních telefonů, co podle nich právě letí. 🙂
Software | Vše potřebné většinou k nalezení
Přehrávač Shanling M0 naštěstí nevyužívá systém Android a je tudíž svižný při pohybu v menu i při startu. Přístroj startuje dokonce během pěti sekund! To je pro představu čas, za který si běžný přehrávač na bázi Androidu uvědomí, co je za den a jestli má funkci žehličky nebo přehrávače.
V rámci možností a s určitou vstřícností obsluhující osoby dělá M0 pro příjemné ovládání všech funkcí maximum. Kdo si však chce labužnicky procházet dlouhé playlisty nebo streamovat přes WiFi, měl by si pořídit Astell nebo jinou plácačku. M0 je postavený tak, abyste si na pár gest vybrali album z vložené microSD karty, nastavili hlasitost a hodili přehrávač zpět do kapsy. Nic víc, nic míň. Vtip je ale v tom, že na cestách často potřebujeme přesně a právě to.
Menší přehlednost a nelogičnost Menu je tedy logickou daní za miniaturní rozměry a kritizovat ji by nebylo úplně fér. Po čase jsem navíc objevil i triky, které pohyb v Menu zpříjemnily. Třeba rozhýbání řádku s uříznutým názvem alba / skladby jeho potažením vlevo. Změnu by tak zasloužil asi jen krkolomný návrat k aktuálnímu seznamu skladeb, který jsem původně nemohl najít vůbec. Cesta k němu nakonec vedla z obrazovky s obalem desky gestem Zpět.
Pokud jde o možnosti nastavení, přesahují celkem výrazně možností přehrávačů Astell&Kern, ale (naštěstí) ještě nedosahují objemu v podání playerů FiiO. Nakonec asi nechybí nic podstatného. Můžeme nastavit třeba i výchozí hlasitost po zapnutí, pamatování pozice přehrávání při vypnutí, zisk, filtr D/A převodníku, balance, přehrávání napříč složkami, Sleep, Vypínání, zámek hlasitosti nebo nastavení chování pro dvojitý stisk kolečka Volume.
Ovládací prvky | Jeden dotyk občas nestačí
Úplně každá věc na světě má ale nějaký háček. Dokonce i ony smlouvy s bankou, ve kterých údajně háček není. A kdo si začínal myslet, že je M0 první dokonalou hračkou pro každého, byl prostě naivní. Stačí si uvědomit, že se bavíme o poštovní známce s dotykovým ovládáním. A právě odezva (nebo spíše citlivost) samotného dotykového displeje je asi jedinou výraznější slabinou přehrávače M0. Hlavně při chůzi vyžaduje displej M0 občas trpělivost a ne vždy vyslyší moje gesta napoprvé. Říkal jsem si, jestli vzhledem k rozměrům nebylo lepší zachovat unikátní ovládání rohovým kolečkem, jak ho známe z vyšších modelů značky. Postupně jsem se ale naučil speciální akupunkturu, která moji úspěšnost přeci jen zvýšila. Dlouhé přidržení pro návrat do hlavního menu nebo gesto pro Zpět mi ale pořád dělají problémy.
Absolutně spokojený jsem naopak s kolečkem hlasitosti i jeho mačkáním. I poslepu se používá bezchybně. V menu jsem si nastavil, že “dvojklik znamená Play/Pause” a víc vlastně nepotřebuji. Víc toho ostatně M0 ani nenabízí - třeba podpora tlačítek na kabelu sluchátek chybí úplně, což je vzhledem k typickému použití přehrávače celkem škoda.
Zvukové představení | M0 hraje pro radost
Kolik zvukové kvality vlastně na cestách a při sportu reálně potřebujeme? Kolik nám jí dovolí okolí vnímat a jak vysokou cenu v penězích i gramech jsme za ni ochotni při cestě letadlem zaplatit? Pokud je vaší odpovědí něco jako zlatá střední cesta, potom budete s konceptem Shanlingu M0 v dokonalé harmonii. Projev přístroje totiž jasně říká, že na kvalitě zvuku záleží hodně, a je proto i velmi solidní (jasně převyšující běžné mini playery). Zároveň ale přístroj nehodlá kvůli extrémně malým zlepšením podstupovat žádné radikální kroky, které by znamenaly nárůst velikosti nebo velkou spotřebu. Tvrzení výrobce, že je vhodný pro sluchátka do 300 Ω, tedy musíme brát s rezervou (reálně je limit někde u 100 - 150 Ω), ale jinak si počíná velmi suverénně a to i v režimu externího D/A převodníku.
Celkové ladění jde spíše směrem k civilnímu zábavnějšímu ladění a vzhledem k celkovému pojetí přístroje je to cesta zvolená naprosto správně. Dražší Astell AK70 jde v tomto směru sice ještě dál a nabídne i o nějaký ten milimetr hlubší bas, ale jinak jsou si charakterem oba modely dosti podobné. To znamená malinko hřejivější charakter při zachování vyváženého projevu, který není podvyživený v basech, ani příliš hladový a expresivní ve výškách. Spolehnout se můžete také na příjemně tiché pozadí i v případě, že připojíte hodně citlivé in-eary.
Oproti zmiňovanému Astellu AK70 a i některým dalším modelům vyšší třídy ztrácí “MaláNula” snad jen v rozlišení středů, podání prostoru a tudíž i transparentnosti. Násobně dražší i větší AK70 si prostě dokáže některé detaily středového pásma lépe pohlídat, nechá je více vyniknout a dá jim pocitově více prostoru. Rozdíl je ale poměrně malý, takže se může stát, že ho při použití správně laděných špuntů (ATH-E40, Grado iGe, Shure SE535) ani nezaznamenáte.
Výkon už jsme zmínili. Přehrávač sice není stavěný pro náročná domácí sluchátka, ale vzhledem k jeho velikosti je výkon 80 mW @ 32 ohmů více než solidní. Ostatně vyšší model Shanling M1 nebo i zmiňovaný Astell AK70 jsou cca na polovině tohoto výkonu a i v reálu jsou o nějaké procento slabší. I tak bych se ale držel plánu a nepřekračoval pro pravidelný poslech hodnotu 100 ohmů.
