Novou chloubu mezi sluchátky FiiO u nás zatím stíhá osud vpravdě divoký. Nádherný rudý kousek klasických F9 jsme totiž z nabídky vyprovodili prakticky ihned po jeho rozbalení a vyzkoušení. Potom se nám ale do ruky dostala trochu lepší verze: F9 PRO. A tu už jsme na milost vzít museli…
Na čem se testovalo: Astell&Kern AK70, Aune B1s, LG G2, iBasso IT03, Audeze iSine20
Design a konstrukce
Abych úvodní text trochu vysvětlil - FiiO nabízí model F9 hned ve třech variantách. První dvě se liší hlavně pevným / odpojitelným kabelem. Třetí se jmenuje PRO a kromě dvou odpojitelných kabelů se všude chlubí hlavně měniči značky Knowless. Když jsme ještě v minulém roce vyzkoušeli na prodejně klasickou verzi F9, zničili jsme nejprve kabel a vzápětí na několik hodin i náš vlastní sluch. Kabel šel připojit jen s použitím těžké techniky (což jsme neměli) a zvuk řezal do uší tolik, že to otrávilo i ty nejvíce nahluchlé kolegy z našeho týmu. Tím měla kapitola F9 skončit.
To by ale nebylo FiiO, kdyby do pár hodin nepřišlo s druhou generací nebo aspoň vylepšenou verzí. Na stole se objevila verze PRO. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vedle v obchodě jsme si zapůjčili pořádné nářadí - to kdyby kabel zase odmlouval. To se sice částečně stalo, ale tentokrát jsme byli úspěšní bez jakýchkoli škod. Vzali jsme rovnou symetrický kabel, protože nejsme žádní troškaři. Ještě před první muzikou jsme si ale sluchátka pořádně omrkli.
Jedna věc je nad slunce jasná. F9 jsou krásné decentní špunty a k tomu pečlivě zpracované. Nikde žádná dráždivá hrana, pouze ladné křivky a na vnitřní straně čistý jednoduchý ovál. Ideální stav, zvláště pokud sluchátka pohltila hned tři měniče, které jejich tělo citelně nafoukly. V případě modelu F9 PRO jde o jeden měnič dynamický ( 9 mm) a dva tlakové (Knowless). Na výstupu potom všemu vládne extrémně pevnou rukou konektor MMCX, k němuž se kabel připojuje kapánek hůře (grrrrrrr!).
Kabel s konektory MMCX, ovládáním a mikrofonem
Kabely jsou na výběr dva. Symetrický 5N-OFC (Jack 2.5 mm) a klasický s ovládáním (3.5 mm). První z nich je splétaný, druhý hladký. Oba začínají konektorem MMCX, pokračují pružnými můstky za uchem a končí velmi solidními lomenými konektory s příkladně provedenou pružnou přechodkou, která kabel obstojně chrání před zlomením ihned za konektorem. Jinými slovy, snad s výjimkou tuhých zámečků MMCX jsou sluchátka vyrobená s opravdovým citem pro detail a navíc jim to zatraceně sluší.
Komfort a praktičnost
V první části naší ódy na sluchátka FiiO padla zmínka o nafouknutosti sluchátek. No a jako větší sluchátka budou mít i přes dokonalé tvarování určité problémy v malých uších. Situace je asi taková, že po nasazení sluchátek je moje ucho nižší střední třídy pocitově úplně plné. Kdyby bylo sluchátko o fous menší, asi bych se nezlobil. Uši malé a dívčí ať tedy raději vyzkouší sluchátka nejprve na prodejnách. Jinak jsou ale komfort i fixace v uchu velmi dobré. Sluchátka do ucha krásně zapadnou a drží, i když se mi třeba kabel trochu zadrhne pod oblečením. Obecně jsou sluchátka ideální pro poslech na cestách nebo za chůze, kde mě kromě vynikající fixace těší i jejich dokonalé tlumení okolního hluku. Mezi pasivními modely patří v tomto oboru ke špičce. Nepřijdou si na ně ani brněnské tramvaje a to už je co říct.
Už to tedy vypadá, že jsou sluchátka F9 PRO nejen PROfesionálně vylepšená měniči Knowless (rád bych to jméno připomenul aspoň tolikrát jako výrobce v propagaci, ale asi zatím prohrávám), ale také PRAktická v denním provozu. Kromě izolace a fixace totiž bodují i šikovným třítlačítkovým ovládáním telefonů (i přehrávačů FiiO), chytrým řešením kabelů za uchem, ohromnou nabídkou nástavců s různým akustickým profilem (vocal, bass, neutral) a mám dojem, že mi při nasazování kabelu také narostly větší svaly. To se myslím taky počítá do kladů.
Můstky kabelů se jako pružinky neustále stáčejí dovnitř
Ale vážně, zmínil jsem chytré kabely a pár dalších věcí, takže popořadě. Kabely mají v místě, kde procházejí za uchem, velmi pružné můstky, které jsou natvarované tak, aby měly tendenci se neustále kroutit dovnitř jako šnečí ulita. To znamená, že po nasazení nepřeskakují ucho pokaždé, když se na ulici otočíte za… jinými krásnými sluchátky. Nasazují se sice hůře (asi jako byste chtěli kolem ucha omotat živou žížalu), ale kabel potom drží na místě s ohromnou jistotou. Podle mě je to dosud nejpříjemnější řešení na trhu. No a samozřejmě je tady balení plné zajímavých hraček, jako jsou tvrdé i měkké pouzdro na sluchátka, 2 kabely a milion nástavců, mezi nimiž najdete jak pěnové, tak silikonové. Těch jsou navíc 3 druhy - každý trochu jinak posouvá charakter zvuku sluchátek, ale o tom už v třetí části, která bude opět plná zbytečností, ale kromě toho se konečně zmíní i ZVUK!
Zvukové představení
Základní model F9 nám drásal ucho nepříjemně ostrým podáním výšek a dosti mizernou koherencí zvuku. Jako by jednotlivé měniče nehrály spolu, ale proti sobě. F9 PRO s měniči Knowless ( +1 bod pro mě) ale hrají jinak, lépe, dospěleji, ale přesto stále dosti zábavně, energicky a chytlavě. Jejich silnou zbraní je – kromě toho, že mi neuříznou ucho s první ostřejší nahrávkou – především povedené basové pásmo. Na první poslech mě pohltila temná hlubina, ze které začínají basy hrát. Úžasná je i kontrola a přesnost basů, která dává zapomenout na jakékoli hučení. Každá basová linka má svou strukturu i jasné okraje, které jim nedovolí víc než minimální přesah do pásma středů. Největší požitek kupodivu poskytují nástavce bílé (vocal), které nijak neomezují basovou složku, ale tak nějak nejlépe narovnávají středy. Oproti tomu neutrální nástavce zní nejhůře (rozhádaně) a černé basové místy už příliš měkce a nekonkrétně. Umím si ale představit, že se někdo najde právě v nich. Obecně jsou rozdíly mezi nimi každopádně malé a nijak dramatické.
Jedno ze dvou přiložených pouzder je měkké a velmi kompaktní
Celkově je ladění sluchátek podle mě typické pro tento hybridní koncept. To znamená spojení přirozeného plného basu dynamických měničů s detailností, jasem a rychlostí, jakou mohou mít na svědomí jedině měniče Balanced Armature. Výsledkem naštěstí není laciný charakter do V, ale mnohem umírněnější a vyváženější mělké písmeno U, které se výrazněji zvedá snad jen v nejvyšších frekvencích.
Tím se dostávám ke středům a výškám. Středy jsou fajn, jen lehce pod úrovní okolního terénu, ale zato bez nepříjemného zabarvení nebo nepřirozeného křiku. U některých špuntů má člověk dojem, jakoby oblíbená kapela nečekaně změnila zpěváka, ale to samozřejmě neplatí pro F9 PRO. Pásmo středů není rozhodně nijak prominentní ani nosné, ale má svou kvalitu. To výšky se šplhají za sluncem mnohem vehementněji. Už ne tak křečovitě jako u klasických F9, ale i tak pořád trochu hyperaktivně. Pokud máte podobně jiskřivé detaily rádi, bude vám ladění naprosto vyhovovat. Pokud jste ale víc na boubelky (měkčí, hřejivější, zakulacenější, analogovější), zkuste raději konkurenci. ATH-LS70, ATH-E50, Shure SE425 nebo rovnou Audeze iSine10. Největším konkurentem F9 je tak v naší nabídce asi model iBasso IT03 se stejnou filosofií měničů. Na něj už ale ve vyváženosti a celistvosti zvuku FiiO lehce ztrácí. Dokáže nabídnout ještě šťavnatější bas, ale zejména ve středech mají IT03 o něco uvěřitelnější projev.
Zbývá nám práce s prostorem a separace nástrojů, což jsou disciplíny, ve kterých sluchátka (vzhledem k použitým měničům) celkem logicky bodují. Jasnější ladění a velmi rychlá reakce v celém šířce pásma totiž zlepšují nejen dojem vzdušnosti, ale zajišťují i vynikající separaci nástrojů. Dokonce i práce s prostorem ve všech osách je na špunty velmi dobrá. Do hloubky možná i lepší než do šířky.
Jak zní v podání tohoto modelu naše oblíbené desky:
Lorde - Pure heroin (FLAC 96/24)
Pro podobnou hudbu jsou sluchátka jako stvořená. Elektronika s hutným basovým základem, který potřebuje tvrdou ruku, a s jemnými detaily, které si žádají vysoký lesk. Perfektní výsledek.
Star Wars - The Force Awakens (FLAC 192/24)
Sice s nimi nikdy nepoznáte temnou stranu síly, ale pokud máte rádi vážnou hudbu s dobrou separací nástrojů a spíše analyticky jasným výkladem, budete naprosto spokojení. Orchestr má sílu, umí zahřmět i jemně kmitat smyčci.
R.E.M. - Out Of Time (FLAC 192/24)
Možná malinko technický přístup, kterému chybí analogový feeling, ale jinak není poslechu mnoho co vytýkat. Počínaje vynikající kontrolou basů, přes živý a přítomný vokál až po jasné dozvuky kytar. Vše je na svém místě.
Macy Gray - Stripped (FLAC 192/24 binaural)
Neposlouchá se to vůbec zle. Kytara zní trochu jinak, než jak ji znám a možná i výrazněji. Na můj vkus jsou ale sluchátka na jazzovou pohodičku trochu moc přísná a perfekcionistická. Možná chybí trochu toho měkčího středobasového tmelu, který by spojil jednotlivé nástroje ve zvuk kapely.
System of a Down - Toxicity (FLAC 96/24 vinyl rip)
K metalu všech barev i tvrdostí mi jdou sluchátka velmi dobře. Sice trochu vyzvedávají činely nad level kytar, ale na druhou stranu mají i zastřenější nahrávky opravdový šmrnc a velmi příjemný basový spodek. Za mě +1.
