Srovnávací testy

Design a konstrukce

S ostře řezanými tvary značky Campfire Audio už se na internetu setkáváme celkem dlouho, ale dnes je to poprvé, co se nám sluchátka této značky dostávají také do ruky. Co do velikosti a tvaru se oba modely nijak neliší. Základem je poměrně hranatá, ale v celkovém pohledu stále klasicky tvarovaná kovová skořápka s víčkem připevněným trojicí malinkých šroubků. Kromě zásadního barevného rozlišení ale upoutá ještě malinký ventilační otvor na přední straně sluchátek Polaris. Rozměrný dynamický měnič prostě potřebuje dýchat…

Zpracování sluchátek, kabelu i příslušenství je absolutně bezchybné a rozhodně také reprezentativní. Detaily jsou provedeny stejně precizně, ať vezmete do ruky nejnižší model IO, nebo kterýkoli jiný kousek značky. Podobně konzistentní jsou sluchátka Campfire také z pohledu designu, ovšem právě u něj si nejsem jistý, jestli jeho směrování každý ocení. Na první pohled působí robustně, chlapsky a v porovnání s jinými konkurenty vlastně až provokativně. Nevím, jak máte měřítko nastavené vy, ale zatímco s některými modely se podle mě blýsknete třeba i v roli manažerů na cestě 1. třídou z Brna do Prahy, tak se sluchátky Campfire zazáříte spíše na HiFi srazech, případně na strojírenském veletrhu. Za mě jim chybí elegance a noblesa. Zlacené šroubky na IO? Ne, že by neladily s vínovou barvou sluchátek, ale je to prostě jiný druh krásy. Takový, kterému musíte trochu rozumět a jít mu i naproti.

Campfire to zkrátka hraje spíše na technickou funkčnost a pokrokovost. Ručně vyráběné špunty proto tvoří hliníková skořepina s ocelovými zvukovody a speciálně laděnými zvukovými komorami, které posouvají možnosti použitých měničů o kousek dál a starají se o největší odlišení se od konkurence. Kabely jsou v obou případech vyrobeny z kvalitní postříbřené mědi a jejich mechanické vlastnosti jsou famózní. Příliš se nemotají, jsou lehounké, příjemně splývají od uší a končí velmi příjemným zahnutým konektorem. Chybí snad jen pružná přechodka, která by na vstupu do konektoru ochránila kabel před ostrým ohýbáním. Pozor si dejte také na tuhé MMCX konektory, při jejichž obsluze si nejednou zlomíte nehet nebo vypustíte slovo, které má ke sluchátkové aristokracii stejně daleko, jako industriální design Campfire.

Komfort a praktičnost

Soudě podle fotek bych N I K D Y neřekl, že mohou být hranatá sluchátka Campfire ve výsledku takto univerzálně pohodlná a příjemně nositelná dokonce i v malém uchu. Je to ale skutečně tak. Vděčíme za to především dostatečně dlouhým krčkům, vycházejícím ze sluchátek pod ideálním úhlem. S většinou kovových hran se tak ucho ani nedostane do kontaktu. Sluchátka sice nezmizí tak dokonale v uchu a velká část zůstává vně, ale ani při zatahání za kabel nemám pocit, že se z uší vykroutí a vypadnou na chodník. Ve spojení s lehounkým a poslušným kabelem jsou tak Campfire nečekaným sběratelem nejvyšších známek v oblasti komfortu, ergonomie i každodenní praktičnosti.

Ohromná nabídka nejrůznějších nástavců a perfektní kožené pouzdro s velkým vstupním otvorem tak už fungují jen jako kulaté razítko na jedničkovém vysvědčení. A protože se nebavíme o nějakém generovaném low-endu, dostáváte k IO také pouzdro temně vínové barvy (Polaris II má v balení pouzdro tmavě modré). Radost vybalit, zvolit nástavce a začít používat. Každý den, na každé cestě vlakem i jednoduše večer před spaním v křesle. Takhle mají vypadat sluchátka, se kterými se okamžitě sžijete a přijmete je za své. Za součást každého dne.

Zvukové představení

Jakkoli zatím kráčely oba modely recenzí svorně a bez zásadního rozdílu, odhalí hned první poslech dva unikátní charaktery, jež jsou si navzájem přinejmenším stejně vzdálené, jako jejich barevné provedení.

Aktuální novinka IO chce být především věrná, analytická, přesná a vzdušná. Ostatně vybrala si cestu skrze dvojici měničů Balanced Armature, což je samo osobě dosti riskantní. Nejeden model už si na této konfiguraci vylámal zoubky. Ne tak Campfire, který díky pečlivě tvarovaným zvukovým komorám vytáhne z obou měničů vskutku velké věci. Především tedy použitelný bas, který určitě nezní papírově ani jen tak do počtu.

Model IO je přesto laděný spíše světleji a vstříc vychází zejména náročnějších posluchačům, jejichž hudební svět se netočí kolem dunících beatů. Rychlé a dobře kontrolované pásmo basů je přítomné a nevyvolává vyloženě hlad, ale mnohem výraznější je až pásmo středů, které jsou lehce nakloněny vpřed a uším přinášejí skutečně ohromné množství informací. Se vším hezky korespondují i detaily, které dávají zvuku jiskru a dojem ohromného prostoru. Jen občas mají sklony si trochu “syknout”, když to není úplně nutné a ve srovnání se zdrženlivým podání Polaris II mohou znít ve výsledku méně uvěřitelně.

Na opačném konci spektra stojí model Polaris II, basově orientovaný, nadupaný a šťavnatý v každém ohledu. Vzdává se jednoho z tlakových měničů ve prospěch poctivého dynamického dříče o průměru 9 mm. Výsledek je až nečekaně plný a hřejivý. Už dlouho si nikdo z HighEnd smetánky nedovolil takové ladění, a když to kdysi zkusili v RHA s modelem T20, nebylo to prostě ono. Také na charakter Polaris II si budete muset chvíli zvykat, ale pokud si rádi dopřáváte basověji laděný zvuk, taneční hudbu nebo prostě jen máte rádi hřmot poctivých sloupových beden už od subbasu, objevíte v Polaris II přirozeného společníka na mnoho let.

Bas je u Polaris II dominantní, ale až na výjimky nijak škodlivý směrem ke zbytku spektra. I přes sílu a objem si bas uchovává přiměřeně ostré obrysy, nicméně vyloženě bleskové reakce od něj čekat nelze. Jeho charakter je daleko více analogový, přirozený a plný barevných odstínů. Středy nejsou dominantou sluchátek a zejména proti modelu IO přenášejí k uchu o dost méně informací. Jejich tonální zabarvení je ale minimální a výsledek tak krásně ladí s celkovým charakterem modelu. Kolem vokálů je navíc slyšet jejich lehké zvýraznění, které posouvá zpěv trochu více vpřed, aby mu nehrozilo zavalení basovým podkladem. Hodně příjemně jsou vzhledem ke zbytku spektra zvoleny také výšky. Přestože je celkový charakter sluchátek do tvaru W, zůstávají zkrocené a svou jasností nijak nevybočují z pohodového ladění sluchátek.

Jak se hodí IO / Polaris II pro základní hudební žánry:

Taneční hudba / hip-hop
IO - Těžiště tohoto modelu je posunuté jinam, dál od hutných a dunivých basů, takže taneční hudba s nimi tolik nevyzní. Získává sice prostor, ale ztrácí mohutnost.
Polaris II - Sluchátka jdou podobným žánrům vstříc nejen mohutným a lehce nadýchaným basem, ale také přirozeným podáním vokálů a umírněnými detaily, které vzduchem zbytečně nepoletují jako žiletky ve větru.

Klasická hudba, orchestr
IO - Zvuk orchestru zní trochu napjatě, méně mohutně a spíše se soustředí na přesné zobrazení jednotlivých nástrojů, než na přenesení atmosféry a síly celku
Polaris II - Posouvají zážitek při poslechu vážné hudby až kamsi do oblasti velkých beden. Zvuk je velký, plný a má i nečekanou hloubku. Bez zvýrazněných výšek a s čistými středy je to velmi přirozený poslech.

Pop, rock
IO - Analytičtější podání odhalí u většiny nahrávek nové detaily, ale neodpouští jim chyby ve zvuku. Spíše než atmosféru a přirozenost preferuje přesnost.
Polaris II - Tak trochu old-school zvuk s výraznějším basovým základem a zdaleka ne tak nablýskanými detaily. Pokud máte rádi oblíbené desky spíše analogově a plně, než analyticky a hyper-přesně, budou Polaris II cestou ke štěstí.

Jazz, akustická hudba
IO - Náročné instrumentální nahrávky nechávají IO zářit. Pomáhá jim výrazné a skvěle čitelné pásmo středů, rychlý lehký bas i jasné detaily.
Polaris II - Vláčnější přístup zejména u basů je pro některé náročné nahrávky přeci jen až příliš pomalý a ve spojení se středy málo informativní. Tady bychom sluchátka nutili do něčeho, co jim nevoní.

Metal
IO - Metal zahraný přesně a ostře. Čitelnost kytar je v jejich podání výjimečná. Přitom stále ještě nezní přehnaně útle. Pokud máte rádi tento přístup ke zvuku, i produkce bez dynamiky budou konečně bavit.
Polaris II - Zkoušel jsem hodně oblíbených metalových desek a vychází mi to asi takto: u kvalitních produkcí s dobře čitelným zvukem má poslech říz. Horší produkce však zní trochu kulatě a nafouknutě na pomezí basů a středů.

Verdikt

Dva perfektně zpracované modely, které v uších dosti září, ale přitom na ně nevyvíjejí prakticky žádný tlak. Skvěle nositelné a denně použitelné modely, mířící na dva zcela odlišné tábory zákazníků. IO bude lákadlem analytickým, zatímco Polaris II sází na kouzlo starého analogu s přirozeným a plným basem.

Autor: PetrM