Začnete-li recenzi konstatováním, že hraje kapela minimalistický indie-rock s prvky arabské hudby a ještě k tomu pochází z Berlína, namísto nadšeného zájmu vyvoláte u lidí spíše lehkou vyrážku. Uznávám, že recept na chytlavou desku zní malinko jinak, nicméně: kdyby nebylo v případě Oum Shatt všechno jinak, recenzí jejich desky bychom čas rozhodně nemarnili.
Oum Shatt - Oum Shatt
(2016 / FLAC, Vinyl / Snowhite Label / indie, surf rock, pop)
Debutové album Oum Shatt je v zásadě indie-rockové, ale při bližším poslechu toho nabídne mnohem více. Nebo vlastně méně. Je to totiž deska, která si vystačí s minimem motivů a zvuků, ale přitom z nich dokáže vytěžit absolutní množství požitku. Je to také deska, která se nebojí ticha, což v dnešní době hodnotím extrémně vysoko. Často totiž nechává hodně prostoru naší fantazii, aniž by přitom působila prázdně nebo zvětrale. Prostor kolem lehce naťukávaných kytar totiž nechává melodické linky i rafinovaně ukryté detaily vyznít úplně naplno. Žádné překrmování, ani plýtvání. Jinými slovy dokonalý lék na kosmopolitní přeplácanost a uchvátanost, která přebíjí jeden extrémní motiv druhým.
Oum Shatt je deskou jemnou a díky křehkému zpěvu Jonase Poppeho i lehce melancholickou. Pro tvrdé kluky to bude nejdřív asi přes hranu, ale chytře dávkovaný vtip a nadhled nakonec způsobí, že v její společnosti bez ostychu tančí vlastně každý. Oum Shatt je totiž i deskou taneční. Silné a ničím neředěné melodické linky hitovek “Hot Hot Cold Cold” nebo “Gold to Straw” doslova předkreslují taneční kroky bílou křídou na horký chodník velkoměst, aby se v nich neztratil ani ten nejostýchavější kůl v plotě.
Kytary v podání Oum Shatt jen tak zvoní vzduchem a nikdy nevrčí. Občas se k nim přidávají jednoduché slazené klávesy a daleko nikdy nestojí ani pobrukující si basa. A to je více méně celý recept na úspěch. Některé skladby do sebe sice nasály i silně arabské motivy (“Ya Ya Ya”) ale já si vůbec nejsem jistý, jak moc jsou důležité pro výsledný skvělý dojem z desky. Spíše jen tak nějak podtrhují kosmopolitní a ničím neohraničené hudební hřiště, které v podání Oum Shatt obsáhne kromě indie rocku také plážové koktejly, silné vodní dýmky a pozdně noční experimenty s psychedelií.
Oum Shatt prostě nahráli letní městskou desku, která roztančí, pobaví, ale rozhodně neunaví ani nepřesytí. Je to takový berlínský indie-chillout.
Zvuk
Jonas Poppe si desku sám napsal, produkoval i mixoval. Pouze mastering svěřil berlínskému studiu Jammin Masters. Výsledek je laděný docela vstřícně, čistě a jasně bez zbytečné ostrosti nebo zahuhlanosti. Tím nejlepším na celém mixu je přehlednost, díky které si vychutnáte každé ťuknutí do strun i drnčení všudypřítomné basy. Příjemný poslech pokazí snad jen sluchátka se slabými středy. Bez nich totiž zůstává zvuk podivně prázdný a vpřed vystupuje pouze zaostřený vokál.
